09.02.1988-24.07.1995
Moje milovaná Gita. Všechny psy jsem milovala, ale ona byla první. Nikdy nezapomenu na pocit, kdy rodiče konečně povolili a já si domů nesla vytoužené štěňátko. Pravda, bylo mi úplně jedno, jestli to bude voříšek, jezevčík, pudl či kokr, hlavně že to byl pes. Ale první byl kokr a kokřičí povaha a vzhled mi učaroval natolik, že jsem tomuto plemeni věrná dodnes.
Nikdy nezapomenu na to, jak jsem si osmitýdenní psí miminko nesla jako svátost domů. Gita se mnou trávila všechen čas, chodila se mnou na cvičák, chudinka absolvovala výcvik se služebními psy, nic jiného v té době nebylo, chodila se mnou na rande, dokonce se nejednou svezla na motorce. prostě zvládla se mnou všechny aktivity puberťáka. A já se na ní všechno učila. Dokonce mi odchovala i první vrh deseti štěňátek. Dnes pro mě nepředstavitelné, abych na fence bez PP odchovala štěňátka, ale tak to bylo.
Jednoho dne jsem si pořídila lidské mládě, Klárku, Gita opět trpělivě přijala svou roli chůvy. Miminko přijala jako by nic. Naprosto bezkonfliktní, bezproblémový pes.
Dodnes je mi líto, že mě opustila tak brzy, za duhový most odešla ve svých sedmi a půl letech. Bohužel byla i první, u koho jsem si uvědomila, že psí život je strašně krátký. Tam, za duhovým mostem, čekala na další psí miláčky, kteří mě postupně opouštěli. Pořád na tebe vzpomínám, zlato!
