13.04.2001-22.10.2017
- 3 x V, VTV, Nejlepší veterán výstavy – 3. místo
Příchod Molly do naší smečky byl velice dramatický. Mollynku jsem prodala ve dvou měsících do rodiny, která se mi zamlouvala a neměla jsem nejmenší pochybnosti o správnosti rozhodnutí. Jaké bylo ovšem rozčarování, když mi po dvou měsících po prodeji zavolali, že je Molly nějaká nemocná a že jestli bych ji v době nemoci nepohlídala, že jí bude u nás lépe. Marně jsem se snažila novým majitelům vysvětlit, že už u nás dávno není zvyklá, že ji to spíše rozhodí. Nedali si říct a v polovině srpna mi ji přivezli. Co přivezli ani nejde popsat. Ještě dnes se mi svírá hrdlo. Totálně zubožené štěňátko, s matnou ježatou srstí, s výtokem z očí, kterého jsem se nemohla ani dotknout, aniž by neplakalo. Okamžitě jsme začali Mollynku vyšetřovat, léčit. Bohužel se nám to nedařilo tak rychle, jak jsem chtěla a ještě v září jsem byla přesvědčená, že eutanázie bude nejlepší řešení. Pak se mince obrátila a Mollynka se začala zlepšovat. Po tomto všem bych ji už nikdy nedala z domu a žila v naší smečce krásných šestnáct a půl roku.
Mollynka byla naprosto úžasné, bezproblémové zvířátko. Absolutně ničeho nevyžadovala, nejraději byla, když stonal můj syn a ona mohla trpělivě ležet s ním pod dekou. To jsem ji opravdu musela vyhánět i na čůrání, byla schopná ležet téměř bez hnutí hodiny a hodiny.
Mollynka se dokonce zúčastnila i několika výstav, většina pejsků začíná ve třídě mladých, ona ve veteránech.
Odešla tiše, nečekaně, nenáročně. Tak jak celý život žila.
